Včera skončila prázdninová akce Biohazard. I když to, čeho jsme dosáhli na poli boje s podlými triky farmaceutických společností, se nedá nazvat stoprocentní úspěch, tak se myslím opravdu vydařila.
Vyzkoušeli jsme si, jaké to je sáhnout si opravdu na dno, viděli jsme, co dokážou udělat peníze, aspoň trochu jsme se kriticky zamysleli, ukázali sami sobě, jak těžké je rozhodovat za někoho jiného, rozkazovat mu a nést za to zodpovědnost. Prověřili jsme svoji samostatnost i schopnost pracovat jako jeden tým. Hledali jsme, v čem jsou dobří ostatní, a také našli, co jde/nejde nám. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že kárka se cestou i životem tlačí lépe s někým po boku.
Ale to nejcenější jsou (alespoň pro mě) vzpomínky na chvíle, které bych jinde, jindy, a hlavně s někým jiným, nezažil. Díky Věrko, Lucko, Verčo, Terko, Ríšo, Dejvide, Vojto, Evženku, Muško, Kláro, Jirko i Skrblíku!