Kdysi dávno žila jedna dívka, která se jmenovala Mahulena. Byla opravdu překrásná a také velmi bohatá. Byla ale marnivá a byla na každé tancovačce.
Jednou se před místními hochy zařekla, že kdo jedním výkřikem vyžene všechnu zvěř z lesa, tomu splní, co mu na očích uvidí.
Chlapci se snažili a předháněli, ale žádnému se to nepodařilo. Tu se objevil neznámý pohledný muž v zelené kamizolce a když uviděl pohled zlomyslné Mahuleny, šel rovnou k ní. Pravil: ,,Vsadím se, že to svedu mnohem lépe, než všichni ostatní!''
Mahuleně se blýsklo v očích: ,,Ty si ale troufáš! Dej pozor, abys neskončil jen u planých slov!''
Došel tedy doprostřed lesa, krátce hvízdnul a veškerá zvěř se nahromadila před Mahulenou.
Muž se obrátil ke zvířatům a a oznámil jim: ,,Toto je vaše nová ochránkyně lesního klidu.''
A začaroval Mahulenu v lesní ženu, která nesměla opustit les a napomínala lidi, kteří v lese dělali neplechu.
O mnoho let později při sbírání hub dělala skupinka dětí tolik hluku, žese Mahulena rozběhla za nimi a poslednímu stáhla šátek z krku.
Druhý den se chlapec vrátil a chtěl zpět svůj šátek. Ale Mahulena si pro něj vymyslila úkol. Kdysi dávno ji spadl oblíbený kamínek do hluboké roury a chtěla ho zpátky.
Chlapec úkol splnil, získal šátek zpět a Mahulena ho propustila se slovy: ,,Pamatuj, že v lese nekřičí!''
Od té doby učí rodiče své děti. aby v lese nekřičely.
A stejně tak jsme trávili podzimní prázdniny my. Dozvěděly jsme se o této pověsti a řekli si, že zkusíme své štěstí. Celé prázdniny jsme sbírali kamínky různých barev a tvarů. A nakonc se nám také podařilo získat nějakou drahocenou věc. A věřte nevěřte, byly to oprvadu krásné šátky.
Ale nejen to, získali jsme i mnoho dalšího.. Vyrobili jsme si draky, všichni létaly!!, navštívili Adršpašsko-teplické skály, užili si první sníh, uvařili a snědli mnoho dobrot, ale především si opět odvážíme mnoho překrásných zážitků...
