Přišlo nám mailem. Téma nám připadá zajímavé, ačkoliv nesouvisí přímo s biohazardem; proto se o něj chceme podělit.
V poslední době se mnoho mluví o lovu tuleňů kvůli kožešině, jehož sezóna před nedávnem začala v Kanadě. Je to zpráva notně zmedializovaná, kdy jednou za čas prosákne na povrch nějaká nelidská praktika. Paničky v růžových šatech si mohou v Blesku prohlédnout šokující fotky a tvrdit moudra typu „Ještě že nekupuju tulení kožešiny“. Jiné šokující praktiky však mají tendenci na povrch nevyplouvat, a pro novináře nejsou tak zajímavé. Paničky v růžových šatech však tyto praktiky nesledují, ani nechtějí sledovat. Proto vám taky chceme ukázat něco jiného než jen mlácení do 2 měsíce starých tuleňů. V naší dvojdílné reportáži se podíváme, jakým způsobem se loví v divočině kožešinová zvířata a v druhé části se podíváme přímo na kožešinovou farmu.
Část první
Kožich je luxus za cenu smrti! Kožich znamená pro určitou část veřejnosti synonymum pro vytoužený přepych a symbol společenské prestiže. Málokdo si však uvědomuje, že v dnešní době a zejména v našem podnebném pásmu je to především symbol krutosti a lhostejnosti lidí. Rok co rok jsou milióny zvířat, která svůj kožíšek k životu bezpodmínečně potřebují, usmrcovány člověkem jen kvůli zbytečnému módnímu doplňku. Způsobů, jak získat kožešinu, existuje několik. Všechny mají stejného jmenovatele: týrání a smrt původních majitelů kožichu.
Lov kožešinových zvířat
Lov je nejstarší metodou získávání kožešin. Vynálezem čelisťových pastí se stal jednou z nejkrutějších. Pasti jsou kladeny ve volné přírodě na odlehlých místech na zvířecích stezkách. Většina pastí je konstruována tak, že se po došlápnutí zvířete na terčík v pasti čelisti prudce sklapnou a oběť sevřou. Mnohé typy pastí mají čelisti opatřeny ozubením, které zvířatům znemožňuje vyproštění se z pasti. Chyceným zvířatům tak kromě bolestivého sevření způsobují hluboká zranění. Drobní hlodavci, malé šelmy, nebo ptáci bývají často chyceni za krk, nebo uprostřed těla, což pro ně znamená při síle pružiny nepředstavitelné utrpení. Instinkt velí chyceným zvířatům bojovat a snažit se uniknout, což zejména u matek vede k odkousávání si sevřených končetin. Zvířata, kterým se z pasti podaří uniknout, však brzy umírají na infekci nebo vykrvácení. Většina obětí se však stává kořistí lovců, kteří je surově dobíjejí, nebo na nich lovec stojí, dokud je neudusí. Přitom 2/3 z celkového počtu ulovených zvířat tvoří tzv. odpad. To jsou např. ptáci, psi, kočky, laně a také chráněné druhy zvířat, o které lovci kožešin nemají zájem.
V pastech zůstávají hladovějící a trpící bolestí a mrazem i několik dní. Drobná zvířata jsou napadána šelmami bez možnosti útěku. Pasti na vodní zvířata, jako jsou bobři a norci jsou kladeny tak, aby se zvíře utopilo. Veverky, lasičky a kuny jsou chytány do pastí na stromech, kde pak visí desítky hodin jako snadná kořist pro dravé ptáky.
Pasti si své oběti nevybírají, proto až 2/3 ulovených tvorů jsou ptáci, kočky, psi, laně, ježci a jiná zvířata, která však představují pro lovce pouhý odpad. Přestože je používání čelisťových pastí v řadě zemí (včetně ČR) zakázáno, ročně v nich najde smrt přes padesát miliónů zvířat. Náhražkou čelisťových pastí mají být oka, léčky a železa, která se však čelisťovým pastem v krutostech vyrovnají.