Kdysi dávno žila jedna dívka, která se jmenovala Mahulena. Byla opravdu překrásná a také velmi bohatá. Byla ale marnivá a byla na každé tancovačce.
Jednou se před místními hochy zařekla, že kdo jedním výkřikem vyžene všechnu zvěř z lesa, tomu splní, co mu na očích uvidí.
Chlapci se snažili a předháněli, ale žádnému se to nepodařilo. Tu se objevil neznámý pohledný muž v zelené kamizolce a když uviděl pohled zlomyslné Mahuleny, šel rovnou k ní. Pravil: ,,Vsadím se, že to svedu mnohem lépe, než všichni ostatní!''
Mahuleně se blýsklo v očích: ,,Ty si ale troufáš! Dej pozor, abys neskončil jen u planých slov!''
Došel tedy doprostřed lesa, krátce hvízdnul a veškerá zvěř se nahromadila před Mahulenou.
Muž se obrátil ke zvířatům a a oznámil jim: ,,Toto je vaše nová ochránkyně lesního klidu.''
A začaroval Mahulenu v lesní ženu, která nesměla opustit les a napomínala lidi, kteří v lese dělali neplechu.

O mnoho let později při sbírání hub dělala skupinka dětí tolik hluku, žese Mahulena rozběhla za nimi a poslednímu stáhla šátek z krku.
Druhý den se chlapec vrátil a chtěl zpět svůj šátek. Ale Mahulena si pro něj vymyslila úkol. Kdysi dávno ji spadl oblíbený kamínek do hluboké roury a chtěla ho zpátky.
Chlapec úkol splnil, získal šátek zpět a Mahulena ho propustila se slovy: ,,Pamatuj, že v lese nekřičí!''
Od té doby učí rodiče své děti. aby v lese nekřičely.

A stejně tak jsme trávili podzimní prázdniny my. Dozvěděly jsme se o této pověsti a řekli si, že zkusíme své štěstí. Celé prázdniny jsme sbírali kamínky různých barev a tvarů. A nakonc se nám také podařilo získat nějakou drahocenou věc. A věřte nevěřte, byly to oprvadu krásné šátky.

Ale nejen to, získali jsme i mnoho dalšího.. Vyrobili jsme si draky, všichni létaly!!, navštívili Adršpašsko-teplické skály, užili si první sníh, uvařili a snědli mnoho dobrot, ale především si opět odvážíme mnoho překrásných zážitků...

První výprava letošního školního roku se konala poslední zářijový víkend. A hned to byl ten prodloužený, což bylo příjemné. Začali jsme poněkud neobvykle, vydali jsme se totiž za ostatními pionýrskými skupinami a to z celé republiky. Celé setkání se neslo v duchu cirkusu, a proto jsme si zde mohli vyzkoušet řadu neobvyklých a pro nás nových sportů, ale také aktivit. Třeba taková plachtovaná nebo discgolf, to se nám moc líbilo. Vyrazili jsme také na geocashing! A nechyběly ani rukodělky. Poslední večer jsme pak hledali více jak dvě stě let starou truhlu se všemi triky velmi známeho cirkusu. Zpět do Prahy jsme si odvezli spoustu zážitků, ale také krásnou zlatou fazoli!!

Jak se říká, všechno jednou končí, ale zanedlouho tu budeme mít podzimní prázdniny, které budeme opět trávit společně. Tentokráte to bude v Adršpachu a věřte, že si to zase pořádně užijeme :))

Poslední výpravu letošního školního roku jsme prožili v malém dřevěném srubu nedaleko Unhoště. V sobotu jsme vyrazili na hrad Červený Újezd, který, jak jsme zjistili, není tak úplně hradem. U domečku, obklopeného opravdu velikou a pěkně udržovanou zahradou, jsme si zahráli spoustu her. A nechybělo ani večerní opékání buřtíků.

Celé výpravě vládla příjemná táborová atmosféra, a tak není divu, že se nám vůbec nechtělo domů.

Teď už jsme všichni zpátky doma a těšíme na konec školního roku :))

Bylo slunečné páteční odpoledne a my vyrazili na výpravu do Turnova. Jenže to jsme ještě netušili, co nás čeká. Na nádraží nás překvapil duch a předal nám nějakou zprávu, které jsme nerozuměli. Čím více jsme se blížili k ubytovně, tím více zpráv jsme získávali. Naštěstí se nám je podařilo rozluštit. Ale tím vším to teprve začalo. Museli jsme několikrát vyhledat babku kořenářku a prosit ji o rady. To nebylo vůbec lehké. Podnikli jsme velkou tůru za zlou macechou, kterou se nám podařilo polapit. Po dlouhém dni bylo třeba si odpočinout a nabrat síly, jenže ten odpočinek nám překazily zázračné svítící bylinky, které jsme museli sesbírat. Ráno jsme zjistili, že nikdo z nás neumí latinsky, a proto jsme opět vyhledali babku kořenářku. Díky babčiným radám a naší odvážnosti se nám podařilo zlou macechu potrestat. Poté se znovu zjevil duch a projevil nám svou vděčnost. Všechno dobře dopadlo a my se mohli vrátit zpátky domů.

Inu jsme zvědaví, co nás čeká příště ;)

Doslova za pět minut dvanáct jsme zorganizovali výpravu do domečku v Dubici. Cesta tam i zpět proběhla v pořádku. Ještě večer jsme oslavili Aniččiny narozeniny. Nadšení panovalo na všech stranách ;) V sobotu jsme Peklem doputovali až do bazénu a uvařili skvělou čínu :D Víkend jsme si parádně užili a už teď se těšíme na další akce ;)

V úterý 26.10.2010 jsme se vydali strávit pár společných dnů do Boletic nad Labem. Cesta byla bez obtíží, a proto jsme všichni v pořádku dorazili na místo určení, vybalili si a už si jen užívali dlouho očekávaného volna. Navštívili jsme Tiské stěny, děčínskou zoo i několik dalších zajímavých míst. Krom toho jsme si uvařili velmi zdařilé dobroty a užili spoustu legrace při večerních programech a nejen při nich ;) A jak to tak na podzim bývá, i my jsme si vyrobili své draky a náležitě je vyzkoušeli. Škoda jen, že moc nefoukalo. Ale i tak jsme si porádně odpočinuli a některým z nás se ani nechtělo zpátky domů. Teď už pouze vzpomínáme na krásně strávené chvíle a těšíme se na další společné akce :)